Aktuality
22.06.2012 Praxe kulturní rubriky Lidových novin
Vzhledem k opakovanému napadání Artbanky a neserióní novinářské práci kulturní redakce LN zveřejňujeme alespoň touto cestou reakci Ireny Satkeové na článek Filipa Šenka.
Zájmy Galerie hlavního města Prahy
Lidové noviny | 12.6.2012 | Rubrika: Kultura | Strana: 9 | autor: FILIP ŠENK | Téma: Kultura
Za odchodem ředitele Galerie hlavního města Prahy Milana Bufky je víc než jen Muchova Slovanská epopej.
Ředitel Galerie hlavního města Prahy Milan Bufka stihl sám rezignovat 7. června. Pravděpodobně by se stejně nevyhnul odvolání především pro výrazné překročení rozpočtu při přesunu Muchovy Epopeje do Prahy. Problémy galerie jsou však rozsáhlejší.
V odpověď na spekulace o Bufkově odvolání přišla podpora vedení Galerie hlavního města Prahy ze strany uznávaných umělců střední generace (například Lubomír Typlt, Krištof Kintera, Jakub Špaňhel). V dopise primátorovi hájí výraznou práci kurátorského týmu. Celá akce však budí dojem hájení vlastních zájmů (v galerii právě skončila výstava Krištofa Kintery a navázaly na ni expozice druhých dvou výtvarníků).
Neprůhledné spojení s komercí Hlavní potíž Galerie hlavního města Prahy spočívá v prolínání zájmů významné veřejné instituce a soukromé galerie, které má konkrétní podobu v projektu Artbanka: Museum of Young Art (AMoYA). Na tuto skutečnost se již, nepochopitelně bez odezvy ze strany města coby zřizovatele galerie, upozorňovalo u příležitosti otevření AMoYA v Colloredo-Mansfeldském paláci v červnu loňského roku.
Za současné situace je třeba si připomenout jádro střetu zájmů, které nelze tolerovat ani po rezignaci ředitele Bufky: Střet zájmů je dán nejasným propojením Galerie hlavního města Prahy, AMoYA a komerční Galerie Dvorak Sec Olgy Dvořákové a Petra Šece.
Obecně prospěšná společnost AMoYA byla založena firmou Art Deposit, s. r. o., s jednateli Olgou Dvořákovou a Petrem Šecem. Galerie hlavního města Prahy je majitelem Colloredo-Mansfeldského paláce, kde AMoYA našla své útočiště. Galerie města Prahy nevykazuje žádný příjem z nájmu budovy, která hostí tento privátní projekt. Hlavní argument zní, že palác neprošel rekonstrukcí, a než se na ni najdou prostředky, bude mít dobré využití. V takovém případě by však AMoYA měla minimálně hradit provoz budovy.
Hlavním kurátorem Galerie hlavního města Prahy je Karel Srp, který je také v Radě autorit AMoYA. I tento fakt souvisí s vůbec největším nebezpečím, totiž s možností využívat respektovanou městskou instituci k ovlivňování trhu s uměním. Jednoduše by šlo vše zformulovat do obavy, zda Galerie hlavního města Prahy nebude pořádat přednostně výstavy umělců, kteří jsou napojeni na spřízněnou soukromou galerii. V podstatě by tak docházelo k umělému vytváření cen děl daných umělců, jinými slovy k hájení zájmů soukromé galerie na úkor zájmů vlastních.
Stvrďme bohulibost projektu Řešení je snadné. Za prvé vyjasnit, co s vytvořenou sbírkou Artbanky. Bude soukromým vlastnictvím? Získaná díla vytvoří kvalitní sbírku velké hodnoty kulturní i finanční. Stačí jasně deklarovat, že se sbírka stane majetkem státu nebo města, bohulibost projektu bude dokonána. Z hlediska personálií je nutné, aby se Karel Srp rozhodl, na které židli bude sedět. Zda bude svou pozornost věnovat rozvoji Galerie hlavního města Prahy, nebo zájmům AMoYA.
Je zřejmé, že snaha Galerie hlavního města Prahy mapovat současné umění a zájmy AMoYA se musí překrývat, protože se zabývají prezentací současného umění. Nesmí však splynout. Galerie hlavního města Prahy není projekt na vydělávání peněz ani soukromá snaha o podporu mladého umění. V době, kdy Národní galerie řeší svůj smysl a budoucnost, je třeba i v případě dalších institucí vyjasnit hranice mezi funkcí, zájmy a smyslem soukromé a státní galerie.
V odpověď na spekulace o Bufkově odvolání přišla podpora vedení Galerie hlavního města Prahy ze strany uznávaných umělců střední generace (například Lubomír Typlt, Krištof Kintera, Jakub Špaňhel). V dopise primátorovi hájí výraznou práci kurátorského týmu. Celá akce však budí dojem hájení vlastních zájmů (v galerii právě skončila výstava Krištofa Kintery a navázaly na ni expozice druhých dvou výtvarníků).
Neprůhledné spojení s komercí Hlavní potíž Galerie hlavního města Prahy spočívá v prolínání zájmů významné veřejné instituce a soukromé galerie, které má konkrétní podobu v projektu Artbanka: Museum of Young Art (AMoYA). Na tuto skutečnost se již, nepochopitelně bez odezvy ze strany města coby zřizovatele galerie, upozorňovalo u příležitosti otevření AMoYA v Colloredo-Mansfeldském paláci v červnu loňského roku.
Za současné situace je třeba si připomenout jádro střetu zájmů, které nelze tolerovat ani po rezignaci ředitele Bufky: Střet zájmů je dán nejasným propojením Galerie hlavního města Prahy, AMoYA a komerční Galerie Dvorak Sec Olgy Dvořákové a Petra Šece.
Obecně prospěšná společnost AMoYA byla založena firmou Art Deposit, s. r. o., s jednateli Olgou Dvořákovou a Petrem Šecem. Galerie hlavního města Prahy je majitelem Colloredo-Mansfeldského paláce, kde AMoYA našla své útočiště. Galerie města Prahy nevykazuje žádný příjem z nájmu budovy, která hostí tento privátní projekt. Hlavní argument zní, že palác neprošel rekonstrukcí, a než se na ni najdou prostředky, bude mít dobré využití. V takovém případě by však AMoYA měla minimálně hradit provoz budovy.
Hlavním kurátorem Galerie hlavního města Prahy je Karel Srp, který je také v Radě autorit AMoYA. I tento fakt souvisí s vůbec největším nebezpečím, totiž s možností využívat respektovanou městskou instituci k ovlivňování trhu s uměním. Jednoduše by šlo vše zformulovat do obavy, zda Galerie hlavního města Prahy nebude pořádat přednostně výstavy umělců, kteří jsou napojeni na spřízněnou soukromou galerii. V podstatě by tak docházelo k umělému vytváření cen děl daných umělců, jinými slovy k hájení zájmů soukromé galerie na úkor zájmů vlastních.
Stvrďme bohulibost projektu Řešení je snadné. Za prvé vyjasnit, co s vytvořenou sbírkou Artbanky. Bude soukromým vlastnictvím? Získaná díla vytvoří kvalitní sbírku velké hodnoty kulturní i finanční. Stačí jasně deklarovat, že se sbírka stane majetkem státu nebo města, bohulibost projektu bude dokonána. Z hlediska personálií je nutné, aby se Karel Srp rozhodl, na které židli bude sedět. Zda bude svou pozornost věnovat rozvoji Galerie hlavního města Prahy, nebo zájmům AMoYA.
Je zřejmé, že snaha Galerie hlavního města Prahy mapovat současné umění a zájmy AMoYA se musí překrývat, protože se zabývají prezentací současného umění. Nesmí však splynout. Galerie hlavního města Prahy není projekt na vydělávání peněz ani soukromá snaha o podporu mladého umění. V době, kdy Národní galerie řeší svůj smysl a budoucnost, je třeba i v případě dalších institucí vyjasnit hranice mezi funkcí, zájmy a smyslem soukromé a státní galerie.
O autorovi| FILIP ŠENK, Autor je historik umění
Komentář adresován šéfredaktorovi LN, dodnes bez reakce:
Vážený pane šéfredaktore,
reaguji na článek Zájmy Galerie hlavního města Prahy publikovaný v LN dne 12. 6. 2012 autorem Filipem Šenkem.
Článek bombasticky odhaluje propojení Galerie hlavního města Prahy a muzea AMoYA a opakuje dikci, argumenty i způsob práce článku, který byl ve Vašem médiu publikován přibližně před rokem Tomášem Pospiszylem. Předkládá neověřená a desinterpretovaná fakta a nezahrnuje vyjádření žádné ze zmíněných osob či institucí. Skutečnost, na kterou „se upozorňovalo“ již v červnu minulého roku, a to údajné prolínání zájmů veřejné instituce a soukromé galerie, autor uvádí jako hlavní potíž GHMP. Přesto ale sám v červnu minulého roku napsal pro konkurenční týdeník The Prague Post obsáhlý autorský článek, kde jak expozice, tak celou iniciativu AMoYA hodnotí velmi pozitivně[1].
Článek se snaží působit nadmíru investigativně a bojovně, autorův cit pro detail a kvalitní novinářskou práci si dovoluji níže doložit komentářem k vybraným citacím.
1) „Střet zájmů je nejasným propojením GHMP, AMoYA a komerční Galerie Dvorak Sec Olgy Dvořákové a Petra Šece.“ - Po roce opakovaného, nezměněného a jednoduchého vysvětlování, se jedná stále ještě o „nejasnou“ skutečnost? Tak tedy: Petr Šec a Olga Dvořák jsou majiteli galerie Dvorak Sec Contemporary. Společně založili projekt na podporu mladého umění Artbanka a na základě dohody o spolupráci s GHMP financují výstavní projekt v po několik desítek let opuštěném a zchátralém paláci Colloredo-Mansfeld, který měla GHMP za úkol uzavřený hybernovat další léta do doby, než se najdou peníze na rekonstrukci. AMoYA je název tohoto výstavního projektu.
2) „Obecně prospěšná společnost AMoYA byla založena firmou Art Deposit. „ Viz výše – Olga Dvořák a Petr Šec provoz AMoYA financují – kdo jiný by měl společnost založit?
3) „GHMP je majitelem Colloredo-Mansfeldského paláce.“ – To není pravda.
4) „AMoYA by měla hradit provoz budovy.“ – AMoYA hradí veškeré měsíční náklady zahrnující práci organizační složky, technických pracovníků, pokladních, 10 kustodů, úklidových služeb, správu expozice a propagaci vystavených uměleckých děl, které dosahují měsíční částky cca 340.000 Kč. Náklady na jednu z cca 14 expozic ročně se pohybují mezi 50-200.000 Kč. V souvislosti s uvedením prostor paláce do stavu možného k vystavování uměleckých děl hradila vstupní náklady zahrnující vyklizení a vyčištění objektu, transport uměleckých děl z ČR a SR, jejich instalaci, kurátorské koncepty a texty, vizuální podobu muzea, propagační materiály, navigaci, bezpečnostní zajištění, pojištění a deponování uměleckých děl, smluvní a organizační zajištění zapůjčených uměleckých děl a ochranu historických prvků budovy, náklady přesáhly výši 2 mil. Kč. Výnos ze vstupného za měsíc květen (tedy na začátku turistické sezóny) činí 353 000 Kč a nepokryje tedy ani nálady spojené s provozem AMoYA v prostorách paláce Colloredo-Mansfeld. AMoYA není příjemcem žádných grantů ani dotací, je dotována pouze Petrem Šecem a Olgou Dvořák.
5) „Karel Srp je v Radě autorit AMoYA.“ – To není pravda. Karel Srp není nijak angažován do skladby expozice AMoYA. Šéfkurátorem muzea AMoYA je umělec Milan Salák. Kurátory prostorů věnovaných jednotlivým vysokým uměleckým školám jsou vždy zástupci dané instituce. Karel Srp byl jako odborník na současné umění součástí komise, která doporučovala mladé umělce pro zařazení do projektu v roce 2011.
6) „...využívat respektovanou městskou instituci k ovlivňování trhu s uměním.“ V českých podmínkách, kdy se uměním neuživí téměř nikdo, je toto spíše úsměvné konstatování, které usvědčuje autora z naprosté neznalosti poměrů na českém trhu současného umění. Několik umělců v AMoYA zastupuje dvorak sec contemporary, několik zastupuje komerční Galerie Jiřího Švestky, někoho komerční galerie Prinz Prager, většinu nikdo.
7) „Jednoduše by šlo vše zformulovat do obavy, zda Galerie hlavního města Prahy nebude pořádat přednostně výstavy umělců, kteří jsou napojeni na spřízněnou soukromou galerii.“ – Nutno specifikovat, která galerie má být podle autora článku spřízněná. Ani jednoho z uvedených umělců, kterým GHMP v současné době pořádá významné výstavy, galerie dvorak sec contemporary nezastupuje.
8) „Bude sbírka Artbanky soukromým vlastnictvím?“ Vzhledem k tomu, že je financována čistě ze soukromých financí Petra Šece a Olgy Dvořák, dovoluji si toto rozhodnutí nechat se svolením Filipa Šenka na nich.
Vzhledem k tomu, že je projekt Artbanka a muzeum AMoYA napadáno prostřednictvím LN opakovaně, nechceme již nechat tyto lživé útoky bez povšimnutí. Proto Vás prosím o zveřejnění naší reakce, či o návrh řešení nastalé situace.
Děkuji za pochopení a jsem s pozdravem
Irena Satkeová
Executive Director
Komentář adresován šéfredaktorovi LN, dodnes bez reakce:
Vážený pane šéfredaktore,
reaguji na článek Zájmy Galerie hlavního města Prahy publikovaný v LN dne 12. 6. 2012 autorem Filipem Šenkem.
Článek bombasticky odhaluje propojení Galerie hlavního města Prahy a muzea AMoYA a opakuje dikci, argumenty i způsob práce článku, který byl ve Vašem médiu publikován přibližně před rokem Tomášem Pospiszylem. Předkládá neověřená a desinterpretovaná fakta a nezahrnuje vyjádření žádné ze zmíněných osob či institucí. Skutečnost, na kterou „se upozorňovalo“ již v červnu minulého roku, a to údajné prolínání zájmů veřejné instituce a soukromé galerie, autor uvádí jako hlavní potíž GHMP. Přesto ale sám v červnu minulého roku napsal pro konkurenční týdeník The Prague Post obsáhlý autorský článek, kde jak expozice, tak celou iniciativu AMoYA hodnotí velmi pozitivně[1].
Článek se snaží působit nadmíru investigativně a bojovně, autorův cit pro detail a kvalitní novinářskou práci si dovoluji níže doložit komentářem k vybraným citacím.
1) „Střet zájmů je nejasným propojením GHMP, AMoYA a komerční Galerie Dvorak Sec Olgy Dvořákové a Petra Šece.“ - Po roce opakovaného, nezměněného a jednoduchého vysvětlování, se jedná stále ještě o „nejasnou“ skutečnost? Tak tedy: Petr Šec a Olga Dvořák jsou majiteli galerie Dvorak Sec Contemporary. Společně založili projekt na podporu mladého umění Artbanka a na základě dohody o spolupráci s GHMP financují výstavní projekt v po několik desítek let opuštěném a zchátralém paláci Colloredo-Mansfeld, který měla GHMP za úkol uzavřený hybernovat další léta do doby, než se najdou peníze na rekonstrukci. AMoYA je název tohoto výstavního projektu.
2) „Obecně prospěšná společnost AMoYA byla založena firmou Art Deposit. „ Viz výše – Olga Dvořák a Petr Šec provoz AMoYA financují – kdo jiný by měl společnost založit?
3) „GHMP je majitelem Colloredo-Mansfeldského paláce.“ – To není pravda.
4) „AMoYA by měla hradit provoz budovy.“ – AMoYA hradí veškeré měsíční náklady zahrnující práci organizační složky, technických pracovníků, pokladních, 10 kustodů, úklidových služeb, správu expozice a propagaci vystavených uměleckých děl, které dosahují měsíční částky cca 340.000 Kč. Náklady na jednu z cca 14 expozic ročně se pohybují mezi 50-200.000 Kč. V souvislosti s uvedením prostor paláce do stavu možného k vystavování uměleckých děl hradila vstupní náklady zahrnující vyklizení a vyčištění objektu, transport uměleckých děl z ČR a SR, jejich instalaci, kurátorské koncepty a texty, vizuální podobu muzea, propagační materiály, navigaci, bezpečnostní zajištění, pojištění a deponování uměleckých děl, smluvní a organizační zajištění zapůjčených uměleckých děl a ochranu historických prvků budovy, náklady přesáhly výši 2 mil. Kč. Výnos ze vstupného za měsíc květen (tedy na začátku turistické sezóny) činí 353 000 Kč a nepokryje tedy ani nálady spojené s provozem AMoYA v prostorách paláce Colloredo-Mansfeld. AMoYA není příjemcem žádných grantů ani dotací, je dotována pouze Petrem Šecem a Olgou Dvořák.
5) „Karel Srp je v Radě autorit AMoYA.“ – To není pravda. Karel Srp není nijak angažován do skladby expozice AMoYA. Šéfkurátorem muzea AMoYA je umělec Milan Salák. Kurátory prostorů věnovaných jednotlivým vysokým uměleckým školám jsou vždy zástupci dané instituce. Karel Srp byl jako odborník na současné umění součástí komise, která doporučovala mladé umělce pro zařazení do projektu v roce 2011.
6) „...využívat respektovanou městskou instituci k ovlivňování trhu s uměním.“ V českých podmínkách, kdy se uměním neuživí téměř nikdo, je toto spíše úsměvné konstatování, které usvědčuje autora z naprosté neznalosti poměrů na českém trhu současného umění. Několik umělců v AMoYA zastupuje dvorak sec contemporary, několik zastupuje komerční Galerie Jiřího Švestky, někoho komerční galerie Prinz Prager, většinu nikdo.
7) „Jednoduše by šlo vše zformulovat do obavy, zda Galerie hlavního města Prahy nebude pořádat přednostně výstavy umělců, kteří jsou napojeni na spřízněnou soukromou galerii.“ – Nutno specifikovat, která galerie má být podle autora článku spřízněná. Ani jednoho z uvedených umělců, kterým GHMP v současné době pořádá významné výstavy, galerie dvorak sec contemporary nezastupuje.
8) „Bude sbírka Artbanky soukromým vlastnictvím?“ Vzhledem k tomu, že je financována čistě ze soukromých financí Petra Šece a Olgy Dvořák, dovoluji si toto rozhodnutí nechat se svolením Filipa Šenka na nich.
Vzhledem k tomu, že je projekt Artbanka a muzeum AMoYA napadáno prostřednictvím LN opakovaně, nechceme již nechat tyto lživé útoky bez povšimnutí. Proto Vás prosím o zveřejnění naší reakce, či o návrh řešení nastalé situace.
Děkuji za pochopení a jsem s pozdravem
Irena Satkeová
Executive Director
